Motto Smrku:
Smrku –
horo opuštěná –
prales osamělý v oné zemi –
na Tvém vrchu – hřbitov stromů –
padlých bouřemí a vichřicemi…
S využitím článku Víta Tichého v časopise Turista 3/77 v roku 1977
Začalo to na jaře 1967. Hrstka nás vyznavačů tvrdé zimní romantiky, se domluvila, že tak jako jinde v republice uspořádáme i my v Beskydách zimní táboření. Sešli jsme se z odborů turistiky TJ Sokol Horní Datyně a Ostroje Frýdlant (za všechny alespoň tato konkrétní jména – Vít Tichý, Arnošt Daňa, Václav Šmíra, Lumír Kaloč) a hledali místo k táboření. A aby to nebylo formální zvolili jsme pro tábor sedlo Smrku, druhé nejvyšší hory v Beskydách, ležící ve výši 1100 m.
Již 1. ročník ukázal, že to byla dobrá volba. Všech dvacet osm účastníků Klondyke, jak jsme svůj zimní tábor nazvali, bylo po společném večeru u ohně, zažehnutého na pusté bílé pláni, odhodláno příští léta pokračovat. Při letošním 10. ročníku přenocovalo ve 136 stanech, sněhových stavbách a zasněžených sítích již 492 účastníků. Je to jako vždy nejvyšší účast ze všech zimních táborů, ale o to nám nejde. Vždyť pamětníci říkají, že nejlepší byly první tři ročníky s domácí atmosférou o čemž při dnešní téměř půltisícové účasti už nelze ani uvažovat. Přesto sem jezdí lidé rádi.
Proč vlastně je mezi lidmi o tento tábor takový zájem? Nejvýstižněji to řekl Bohuš Kříž z Lomnice nad Popelkou. „Vyžádal jsem si propozice asi na 6 zimních táborů. Na několika jsem byl už dříve, ale všude to bylo táboření téměř na louce zelené. Měli tam přednášky, výstavy atd. – vše se však odehrávalo pod střechou. Vy jste v propozicích nic takového neslibovali jen zimní přírodu. A proto jsem přijel s kamarády na Klondyke“.
Ze železniční stanice Ostravice, odkud je do sedla Smrku nejvhodnější výstup je to po červeně značené stezce přes 6 kilometrů s převýšením 650 m. Pod vrcholem Smrku nemohli účastníci spoléhat na teplo horské chaty. Je zde naprostá pustina a veškeré pohodlí záleželo na tom, co jste si sami nahoru vynesli.
Říká se : V nejlepším přestat. Ale ne proto byl tento 10. zimní tábor Klondyke v sedle Smrku poslední. Do místa se sjíždí rok co rok více účastníků, avšak více je toto místo poznamenáno těmi, kteří se zde ve stále větším počtu objevují po letní měsíce. V zájmu zachování lokality musí někdo ustoupit. Proto jsme to my, kterým není ochrana přírody cizí, máme k ní bližší vztah.
Nemíníme však započatou tradici ukončit. Chceme se opět vždy druhou sobotu v prosinci v Beskydech scházet, ale bude to na jiném místě.